O ženichovi - aneb jak si Sára užívala

4.12. 2006 Máme chovatelskou stanici!
Naše byrokratické úsilí bylo završeno - máme chovatelskou stanici! Co to znamená? Že všichni štěníci od nás budou slouti "z Královských vinic"!
O úřední anabázi čtěte tady!

3.11. 2006 Prvně na lovu
Vzduchem volně poletují tuny olova, opeřenci se řítí k zemi, zajíci nestačí prchat. Vzduch houstne plnokrevným adrenalinem a tušením bůčkového guláše. Uprostřed toho fena Sára: tu skočí obětavě do křoví, trnů nedbaje, tam peláší za kořistí, vystavuje jak o život. Bum. A už je na zemi další pták. Ten bude náš! A byl. Sára se zbavila loveckého panenství na honu v Libušíně na kladensku a zjistila, že lid myslivecký je v těchto zeměpisných souřadnicích uznalý a přátelský. Děkuje a těší se na další!
Článek si přečtěte tady!
Podívejte se taky na Sáru v mysliveckém!

26.9. 2006 Korsika 2006
Feně Sáře se podařilo experimentálně ověřit, že dva psi mohou bez úhony přečkat dva týdny ve společnosti čtyř lidí na ostrově krevní msty.
Klikací obrázkový speciálek najdete tady!

3.9. 2006 Sára uspěla na podzimních zkouškách - I.cena, 286 bodů!!!
V Maršovicích na Benešovsku jsou myslivci pravděpodobně u vytržení ještě teď.
Podceňovaná maďarka, jejíž panička nastoupila jako jediná k soutěži bez klobouku a flinty, předvedla kolosální výkon a o medaili ji připravila snad jen hyperaktivita mezi disciplínami.
V praxi tento sukces znamená, že ze Sáry je úředně dospělá (rozuměj chovná) fena. Až ta se to dozví...:)
Tady se podívejte se na fotogalerii!
A taky na diplom (abyste věděli, že Sára nekecá)

29.8. 2006 Bítov 2006 - zpráva o velkém psím týdnu, jak ho viděla fena Sára. Článek si přečtěte tady!

6.8. 2006 Sára se navrátila z prázdninového pobytu na Lipně. Vytrvalý slejvák, který jako by chtěl citovat klasickou scénu z filmu "Na samotě u lesa," jí z míry nevyvedl. Zážitky zatím zpracovává - jako závdavek nabízí fotky ukázkového kachního aportu!

20.7. 2006 Kachní anabáze – aneb bez kachny to nepůjde.
Jak výcvik feny Sáry pokračuje, stala se kachna (i když to zní poněkud morbidně) nepostradatelnou pomůckou. Natrénovat totiž aport zastřelené kachny bohužel bez kachny nelze. Jenže shánět kachnu v červnu je přibližně tak lehké, jako kupovat v létě vánoční ozdoby. Celý článek si přečtěte zde

16.7. 2006 Fena Sára obdržela psaní od jednoho ze svých obdivovatelů. Jedná se patrně o první část cyklu "DOPISY SÁŘE." Útvar předkládáme v původním znění v sekci FENINISMUS. Fena Sára zároveň slibuje, že započne rozvoj této dosud zanedbávané sekce svého webu.

12.6. 2006 Sára si perfektně zacvičila na rybníku poblíž Šeberáku. V lovu v rákosí by už patrně vyhrála i mistrovství Maďarska (což je zhruba o dvě patra nad světovým šampionátem). Její výkony musely chtě nechtě ocenit i desítky osamělých voyeurů, vyhlížejících v zátočinách své masturbační zážitky. Psí život je pestrý!

3.6. 2006 Sára si vyrazila na 4 dny na Lipno. Panička si totiž plánovala, že potrénují na vodní zkoušky. Nejdřív vyrobila speciální kozlík pobitý peřím, aby aspoň vzdáleně připomínal kachnu. Nakonec připomínal okřídlené dřevo. Celý článek si přečtěte zde

30.5. 2006 Sára se rozhodla svěřit webu své zkušenosti s cestováním. Ač si můžete o jejích vývodech myslet co chcete, představují jednoznačnou odpověď na otázku, zda psa brát na cesty, či nechat doma. Celý článek si můžete přečíst tady

20.5. 2006 Na mezinárodní výstavě v Litoměřicích dostala Sára výbornou (ocenění V/4). O konkurenci nejlépe svědčí to, že rozhodčí při pohledu na nabitý kruh polohlasně utrousil: "Tak tolik maďarů jsem už dlouho neviděl." A ještě tišeji dodal: "A už asi taky neuvidim." Sára se nakonec mezi osmi krásnými fenkami udržela v první polovině startovního pole. I když: podle přihlížejících měla být minimálně třetí. Rozhodčí to ale neměl lehké. Sám, tváří v tvář lesu béžových čumáků, dost nešťastně pravil: "No, nějaký pořadí určit musim." Sára ho chápe. Ona sama si taky vždycky nevybere napoprvé tu nejlepší kost.

13.5. 2006 V tréninkovém campu v Lučkovicích bylo věru krásně a tak si šla Sára letos poprvé zacvičit na vodu. A kupodivu to bylo o parník lepší než loni. Ještě na podzim panička s tvrdohlavou fenou prohrávala na body: Sára se sice mohutným skokem pro aport vrhla, popadla ho a doplavala s ním ke břehu, ale tam si ho hezky odložila, oklepala se a pak ho teprve milostivě předala. A to je - jestli rozumíte - proti veškerému bontónu. Nepomáhalo nic. Ani to, že se panička několikrát vrhla do vody a feně řádné odevzdání aportu (bez oklepání) osobně předvedla. Vypadá to ale, že to feně přes zimu přeci jen došlo. Po známé proceduře „plác-čubasprint-chňapaport-čubasprint ke břehu“ panička nyní soustředila všechnu sílu osobnosti do výkřiku „Drrrrrrž!“ A Sára „drrrržela“ a nepustila. I to oklepání si nechala až na potom. Zdá se, že vytrvalost (až umanutost) přináší mnohé. Růže a kvalitní aport nevyjímaje.

30.4. 2006 Fena Sára se zdárně vrátila z horolezecké expedice do alpského podhůří. Za sedm dní se jí podařilo mimo jiné: zlomit srdce lezců všech národností, vynutit si stavbu stanu za účelem důstojného přenocování a o fous se neutopit v Lago di Garda. A taky hodit šavli páníčkovi do spacáku. Nyní - po návratu do nehostinné Prahy - propadá fena Sára melancholii známé všem cestovatelům přinejmenším od dob Marca Pola.

25.4. 2006 Fena Sára je od soboty na dovolené v Itálii. Protože kromě toho, že je pes lovecký, je taky pes lezecký, vyrazila do oblasti Arca u Lago di Garda. Přibrala s sebou i dva horolezce, to aby se nenudila a měl jí kdo házet klacíky a šišky. Cesta probíhala v pohodě, fena je zkušená cestovatelka, už byla v Německu a Chorvatsku a v autě neblinká. Optimistická depeše po příjezdu do místa určení zněla: "Pes celou cestu flegmaticky chrnela, ted se uz asi hodinu toci jak camrda…“

Fenu čekala první letošní noc pod širákem – to má moc ráda, akorát nějak nemůže pochopit, že má jít spát, když nemá boudičku. Depeše dalšího dne o tom vypovídá: ”Noc byla plna vasni, ale prezili jsme. Lezeni v pohode, pes v extazi. Plaval v Garde…"...jsem lehce zaražená, Garda má právě kolem 8 stupňů celsia…

Další noc už byli horolezci chytřejší, postavili, jak dokazuje další depeše, boudičku: ”Pes v plateny boude spi v pohode...“. Nový den byl ovšem podle další zprávy evidentně náročný a to jak pro lezce, tak pro fenu: ”Zijeme, pes je uplne grogy, ani nezebra a sel si lehnout do auta…“...no a to máme teprve úterý. Co se bude dít dál? To si už brzy budete moct přečíst…:)

22.4. 2006 Fena Sára se rozhodla, že zlegalizuje svůj pobyt na poli, kde se snaží zblízka zkoumat dvoukřídlé opeřence, co při vzletu děsně řvou a ty chlupáče s dlouhejma ušima, co mají hrozně rychlý nohy. Jenže donedávno jí za to ještě hrozilo pár broků do kožichu od nějakého nervózního myslivce. Tak se rozhodla na to jít od lesa (neplést s do lesa - i když to jí baví víc). Došla za myslivci, kteří spravují její oblíbené pole a přilehlou skládkolouku a představila se coby budoucí lovecký pes, který ale musí někde trénovat. Myslivci jí ani paničku kupodivu nevyhodili, a dokonce udělili povolení k tréninku! A tak teď fena prohání zajochy s povolením. Ale hlavně je ráda, že si to chlapi mezi sebou řeknou a šance, že skončí s brokama v kožichu je zase o něco menší.

20.4. 2006 Fena Sára pravidelně aktualizuje svůj blog. Poté, co se některé její štěky dostaly v lehce rozšířené podobě do novin, řekla si, že to kecání do politiky trochu omezí. To aby se ještě nestala rozhodujícím faktorem voleb. I když zase na druhou stranu: musí přeci jen hlídat, aby to nebylo ještě víc pod psa. Jinak se na tomhle místě brzy dočtete pár užitečností. Třeba jak se dostat v Praze do honitby. A nebo taky...ale počkejte si!:) Na co ale čekat nemusíte, je nová (a postupně aktualizovaná) rubrika FOTOÚLETY v pravé navigaci. Baf!

11.4. 2006 Protože fena Sára ví, že se má (kromě česneku) zkusit všechno, vyzkoušela pěší skiering. I když: co vlastně zkoušela, to dohromady vlastně ani neví, protože na různých webech se tomu říká taky dogtrekking nebo caniscross. To podle toho, jak a na jakou vzdálenost se TO, tedy tahání páníčka psem (fenou) na špagátě provozuje. Sára byla po dvaceti kilometrech vcelku v pohodě. Ovšem páníčka trochu znervózňovalo, že musí střídat nohy podstatně rychleji, než je zvyklý. No, přežili to nakonec oba. Ale plánovaná účast na Beskydském maratónu koncem dubna...to možná měl páníček velké oči. V každém případě: chcete-li to zkusit, stačí vám horolezecký sedák (abyste měli volné ruce), alespoň dva metry dlouhé vodítko (abyste se nepřerazili o psa) a jednoduchý postroj (aby se vám pes neoběsil). Předesílám, že, zejména pokud je váš pes (fena) vizsla, budete překvapeni jak rychle za ním musíte upalovat. A taky jak rozumné je dávat pozor, kde co lítá. Podle mých skromných zkušeností to totiž pes sleduje velmi bedlivě a neodkecatelné propojení vodítkem může mít pro vás lehce fatální následky:)

6.4. 2006 Sára je dneska večer naprosto, ale NAPROSTO tuhá. Což znamená, že ležíc na gauči dokonce neprojevila sebemenší zájem jít si s páníčkem zaběhat. Každý, kdo zná Sáru, fenu, jejíž hyperaktivita se dá srovnat možná jen s hopíkem vystřeleným z praku v místnosti 2 krát 2 metry ví, že se muselo dít něco neobvyklého. Dělo. Sára se totiž byla podívat v „polepšovně pro pejsky“, které zkazili jejich majitelé. Na to, že tam pan psí psycholog má celou skorovlčí smečku bezvadně vychovaných kamarádů si už za pár návštěv docela zvykla. Teď tam ale ještě navíc bylo na dvacet nováčků zachráněných z polorozpadlého zdevastovaného statku. Sára se sice statečně procházela kolem jejich kotců a dělala, že si jich nevšímá, ale ve skutečnosti měla oči na šťopkách a kdyby měla kalhoty, kdo ví, co by v nich bylo:) Takže: chcete unavit hyperaktivního psa? Zkuste to přes jeho hlavu;o)

1.4. 2006 Sára oslavila na apríla své čtvrté (sic!) narozeniny. Obd ržela řízek, který byl skoro tak velký jako její hladové oční bělmo. Takže hodně. Od početné společnosti, kterážto se shromáždila na chalupě ve Strážném v Podkrkonoší, si poté, po fením způsobu, vyžádala ještě přibližně dvacet obdobně rozměrných kusů obaleného čuněte. Předsevzetí "odnaučíme fenu žebrat", popsané o několik odstavců níže, tak vzalo nekompromisně za své. Ale znáte to. Tvor, který neporušuje předsevzetí, má s lidskou bytostí přibližně tolik společného jako Vladimír Špidla při práci na direktivě Evropské komise o zákazu opalování v pracovní době. Takže Sáro: vše nejlepší a Špidla pryč!:)

21.3. 2006 Tradiční březnový výlet na Šumavu se velmi vydařil. Lilo pouze dva dny ze tří. Sára prodělala impregnaci a její náhon na všechny čtyři znamenal na jarním sněhu oproti nenamazatelným lyžím nespornou výhodu. 45 kilometrů v hustém dešti zvládla s mnohem větší grácií než páníček. Alespoň soudě podle toho, že nepoužívala tak ostré výrazivo. Jako důkaz totálního vítězství psího ducha nad šumavským humidnem poté předvedla ukázkový aport bažantí zdechliny, což paničce vyrazilo dech do té míry, že ho musela zpět získávat za pomoci jalovcové:)

1.3. 2006 Počínaje únorem odnaučujeme Sáru žebrat, protože na soustředění v Lučkovicích byla největší žebroň. Tedy: od stolu ani skývu! A to ani od babičky. Ani od druhé babičky!!!

12.2. 2006 Sára si, na rozdíl od většiny svých soukmenovců, na Mezinárodní výstavě psů v Brně osedlala libido hlavního rozhodčího a jako taková získala známku VÝBORNÝ a návdavkem titul res.CAC. Kdyby věděla, že to pro ní bude znamenat povinnou účast na další výstavě v dubnu (tentokrát v Praze - to aby se vědělo, jestli je fakt tak hezká) tak by se před soudnou stolicí určitě tak nenaparovala.:)

1.2. 2006 Z fyzkulturního hlediska je podstatné, že fena Sára v průběhu lednového víkendového soustředění v psím internačním táboře v Hůrce provedla několik prvních mátožných kroků s bažantem v hubě, což značně zvýšilo její šance na brzkou kopulaci. Možná, že i zde, pokud by to, coby zdatná FENINISTKA tušila, raději by nechala mršinu mršinou a věnovala se ušlechtilejším činnostem.:)